1. Antigenní testy mohou přispět k navýšení testovací kapacity, výhodou zejména, že jsou levnější, výsledky rychleji dostupné, umožní tedy časnější trasování kontaktů v ohniscích, usnadní triáž pacientů na akutních příjmech nemocnic, zejména v místech s horší dostupností PCR jsou benefitem.
2. Sensitivita antigenní testů je oproti PCR nižší, PCR představuje „zlatý standard“. Laicky řečeno – jestliže ag test jsou brýle, tak PCR mikroskop.
3. ECDC nabádá k provádění nezávislých validačních studií v jednotlivých zemích EU. Myslím, že třeba bychom mohli i my jako praktici také přispět svou troškou do mlýna.
4. Kritéria pro minimální sensitivitu dle WHO 80 %, dle ECDC 90 %, min. specificitu 97 %. Nutná CE IVD certifikace.
5. Antigenní rapidtesty by měly být používány způsobem, který kompenzuje jejich nižší sensitivitu oproti PCR – tzn. zejména za účelem screeningu je doporučeno opakované testování, dále konfirmace PCR ve vybraných situacích (viz dále).
6. Samoodběr vzorků nebyl dosud klinicky validován.
7. Obtížná analýza více vzorků pro ag testování paralelně (v kontrastu k PCR).
8. Antigenní testy jsou vysoce citlivé i v presymptomatické fázi (den-1) až do 5. (max. 7.) dne od začátku příznaků – narozdíl od PCR, které může být u infikovaných pozitivní dříve v presymptomatické fázi a RNA viru je také detekovatelná déle.
9. Pozitivní prediktivní hodnota PPV (pravděpodobnost s jakou pozitivní test určí opravdu infikovaného) a negativní prediktivní hodnota NPV (pravděpodobnost, se kterou negativní test určí neinfikovaného) závisí na testu i na epidemiologické situaci, ve které jsou antigenní testy používány.
– v situaci, kdy prevalence onemocnění je vysoká (nad 10 %), budou mít ag testy vysokou PPV, v takové situaci pozitivní výsledek bude s větší pravděpodobností identifikovat opravdu infikované a nemusí vyžadovat konfirmaci PCR, naopak negativní výsledky, zejména u asymptomatických by měli být konfirmovány PCR /riziko falešné negativity/
– v situaci, kdy prevalence onemocnění je nižší (3-10 %) budou mít ag testy vysokou NPV, ale nižší PPV; ag testy by měly být využívány k identifikaci vysoce infekčních případů a negativní ag testy nemusí vyžadovat konfirmaci PCR, zatímco u pozitivních je naopak doporučována /riziko falešné pozitivity/
– v situaci, kdy prevalence je velmi nízká, je jednoznačně doporučováno PCR, které také bývá dostupné – cílem je zachytit pokud možno všechny pozitivní případy
/pro přehlednosti prohlédněte tabulku na str. 8 technického dokumentu ECDC/
